Skála Vířina

Vířina je známou vírskou skálou, podle níž údajně vesnice dostala své jméno. Ale mohlo tomu být i naopak a Vířina byla prostě pojmenována podle Víru. Najdeme ji přímo v obci a přitom v lese, na pravém neregulovaném břehu řeky pod Ledničkami, kde je v zimě kluziště a v létě multifunkční hřiště. Nevysoká, ale pěkná hladká skála se zvedá svislou stěnou rovnou z říční tůně. Ta tůň, i přes hluboký stín milovaná rybami i kachnami, zůstala právě díky skále jako jediná na celém vírském úseku Svratky i po regulaci. Vířina má nahoře rovnou plošinku na ležení, dole, blízko nad vodou, se ve skále nachází malá rozsedlinová jeskyně. Vířina je oblíbeným místem dětských her a známou štací sportovních rybářů.
Údolí Svratky
K Víru a také k aktivitám společnosti Údolí Svratky neodmyslitelně patří skalní vyhlídky. Vířina sice nepatří mezi skalní vyhlídky, výjimečný význam pro obec však má. Skála Vířina nedaleko soutoku Svratky a říčky Bystřice se zvedá přímo z řeky. V těchto místech se totiž zcela jistě zrodilo pojmenování pro skálu i pro obec. Dr. Jiří Bartoň píše, že jazykovědci i regionální historikové se plně shodují v tom, že jméno pochází ze starobylého podstatného jména vír. V podobě virъ představuje všeslovanský toponymický základ pro prudký krouživý pohyb, zpravidla kolem svislé osy. Až do vzniku přehradní nádrže se v toku řeky Svratky výše proti proudu skutečně nacházel silný a nebezpečný vodní vír. Vznikal v zúžené části řečiště pod soutokem Svratky s Bystřičkou, pod výrazným skalním útvarem, dodnes nazývaným Vířina či Viřina. A víte, že stejně se jmenuje vírský, velmi agilní, ochotnický divadelní spolek? Mezi Vírem a Bolešínem, v nadmořské výšce 460 metrů nad mořem, na skalním ostrohu lze nalézt jednu z nekrásnějších vyhlídek v údolí řeky na vodní nádrž Vír II, na druhé straně údolí lze vidět torzo hradu Pyšolec. Vírská kronikářka Milada Ondráčková říká, že Vír je pověstný svými vyhlídkovými místy.
Řeka Svratka vytváří u Víru nejhlubší údolní zářez na Českomoravské vrchovině. Výškové rozdíly tu dosahují až horských parametrů - více než 300 metrů. Podobné najdeme ještě pod Nedvědicí u Doubravníku a Prudké. V údolí Svratky i jeho širším okolí tak vznikly hlavně zásluhou členitého reliéfu mimořádně působivé krajinné scenerie, které byly hlavním motivem k vyhlášení rozsáhlého přírodního parku Svratecká hornatina. K jeho turistické atraktivitě a přírodní pestrosti přispívá i množství skalních útvarů, suťovisek a kamenných moří na příkrých údolních svazích Svratky a jejích přítoků.
Skály v okolí Víru jsou obecně dvojího typu. Na jedné straně jsou to izolovaná vrcholová skaliska, vypreparovaná na kopcích jako výsledek periglaciálního zvětrávání, odnosu a denudace. Takové skály jsou lépe vyvinuté, větší a mnohem známější v nedalekých Žďárských vrších, ale ani v okolí Víru nejsou vzácností. Jenom seo nich tolik neví, protože jsou většinou skryté v lesích mimo turistické trasy. Najdeme je např. na vrcholku Zubštejna (688 m), kde jsou ozdobeny zříceninami starobylého hradu, na sousední Povrchnici (660 m), po "vírsku" na Kači, která spadá horskými srázy do údolí Svratky přímo ve Víru, na Karasínském kopci (Zadní skála - 712 m), na Ostražce (676 m) nad Vírskou přehradou nebo na Dubovici (640 m) východně od Víru. Skály jsou to často dost rozsáhlé, ale rozpukané a rozpadající se mnohdy na ostré hřbítky a mrazové sruby, obklopené kamennými moři hranáčů.
Ve Víru jsou ale typičtější a také viditelnější skály druhého typu - údolní skaliska odhalená a vypreparovaná jako výsledek intenzivní hloubkové i boční eroze Svratky. Vyskytují se střídavě na levé i na pravé straně řeky, vždy v nárazovém břehu, kde někdy vyrůstají přímo z vody. Nikdy ale nejsou proti sobě současně na obou březích. Skály jsou tvořeny tvrdšími rulovými partiemi mezi převládajícím měkčím svorem. V hornině je významná železitá příměs, která způsobuje její červenavé zabarvení. V minulosti se tu na více místech těžila a v hamrech v údolí Svratky mezi Štěpánovem a Vírem zpracovávala železná ruda.
Ve Víru jsou některé skály přímo v obci a mají tradiční místní názvy. Před více než 100 lety, na přelomu 19. a 20. století přispěly svou atraktivitou k rozvoji turistiky ve Víru. Její počátky a první rozmach jsou spojeny se jménem Františka Šťastného, majitele restaurace a zakladatele turistiky ve Víru. Pan Šťastný neúnavně propagoval krásy vírského údolí a sám také vyznačoval první turistické cesty v okolí Víru. Kopcům a skalám u Víru dával také české vlastenecké názvy jako Daliborka, Horymírka, Povrchnice, Hraběcí stolec.


